K horám měl Richard Kirnig blízko od dětství. Pochází z Trutnova, malebného městečka ležícího v podhůří Krkonoš, a do Pece pod Sněžkou, skiareálu, kde se jako malý učil lyžovat, to měl jen půl hodiny cesty. „Na horách jsem později i jako student brigádničil. Na kabinové lanovce na Černou horu jsem dělal průvodčího,“ vypráví Richard Kirnig a doplňuje: „Myšlenka koupit ji přišla v době, kdy se České dráhy rozhodly, že ji budou privatizovat. Tehdy jsem už nějakou dobu podnikal, ale tohle byla příležitost, jak zůstat na horách. Rizika jsem si moc nepřipouštěl.“
Kabinovou lanovku se panu Kirnigovi podařilo získat před letní sezónou roku 1996. Přestože byla plně funkční, její provoz nebyl příliš ekonomický a do zimy bylo zapotřebí učinit řadu opatření směrem k zákazníkovi – například zajistit, aby jezdila častěji než jednou za hodinu, štípání lístků jednorázových jízdenek vyměnit za skipasy a zbudovat nové sjezdové tratě. „Už tu zimu jsme měli nástupní místa osazená turnikety a hotový prostřední úsek sjezdovky. K dolní stanici lanovky pak lyžaři dojížděli po černohorské silnici,“ vzpomíná Richard Kirnig.
Od lanovky k areálu s 41 kilometry sjezdovek
Lyžařský areál Černá hora v té době tvořilo cca 30 procent stávajících sjezdovek (nynější Černohorská a Anděl), které byly úzké, nezasněžované a majiteli pozemků a vleků bylo více osob. „Na společném podnikání jsme se s ostatními subjekty nedohodli, a tak naše firma Mega Plus postupně jejich podíly odkoupila,“ říká Richard Kirnig. Skiareál Černá hora se tak postupně začal rozrůstat o menší sousední střediska, jako byl Černý Důl, Svoboda nad Úpou a v loňském roce i Velká Úpa.
Klíčovým se pak pro pana Kirniga stal rok 2012, kdy se mu podařilo získat od sportovních svazů na 20 let k pronájmu areál v Peci pod Sněžkou. „Jezdil jsem do zahraničí a chtěl jsem české hory přiblížit právě těm, kteří za lyžováním míří do Alp, a vyrovnat se alespoň tamním středně velkým střediskům,“ vzpomíná Richard Kirnig. Investoval proto také do modernizace vleků a lanovek a vybudování širokých a nových sjezdových tratí.
Dnes do jeho SkiResortu spadá pět lyžařských areálů, které jsou vzájemně propojeny skibusy. Mezi Černou horou a Pecí pod Sněžkou navíc ještě jezdí rolby SkiTour. Díky tomu vznikl resort, který je největší v ČR, nabízí 41 kilometrů sjezdovek a nejen svou velikostí, ale také kvalitou služeb skutečně dokáže konkurovat i středně velkým alpským střediskům.
Lyžování 135 dní v roce
Vybudovat takovýto moderní areál ale stálo nemalé peníze. „Ze začátku šlo hlavně o rychlost. Za lanovku na Černou horu jsem musel zaplatit do 30 dnů od podpisu smlouvy, ale vzhledem k tomu, že jsem již dříve podnikal a nebyl jsem pro banky neznámý, to šlo poměrně snadno. V té době nám také hodně pomohla Českomoravská záruční a rozvojová banka, která nám poskytla záruky k našim projektům. Bylo to pro nás důležité, protože jsme neměli tolik nemovitostí, jimiž bychom mohli ručit. Bez ČMZRB by rozvoj resortu nebyl tak rychlý,“ líčí Richard Kirnig, který dodnes veškeré vydělané peníze investuje zpět do byznysu.
Profitabilita lyžařského střediska je ale poměrně závislá na vývoji počasí. „Na začátku podnikání to byl opravdu stresující element. Tehdy celá branže fungovala na přírodním sněhu, kvůli čemuž se lyžovalo v průměru pouhých 70 dní v roce. Dnes, kdy jsou téměř všechny sjezdovky vybaveny technologií zasněžování, sezóna u nás trvá i 135 dní, v celých Krkonoších pak v průměru o dvacet dní méně. Přesto samozřejmě to čekání, kdy napadne první sníh nebo klesnou teploty pod nulu, není úplně příjemné,“ říká Richard Kirnig a doplňuje: „Také máme výhodu polohy oproti jiným areálům. Lokality jako Janské Lázně nebo Pec pod Sněžkou mají co nabídnout i v létě. Na rozdíl třeba od středisek, která vznikla z dotací a na místě, kde by je přirozeně nikdo nepostavil.“
Z Černé hory do Pece lanovkou
Když pan Kirnig kupoval kabinovou lanovku na Černou horu, chtěl na ní pouze zlepšit nabízené služby. To, že by mohl konkurovat zavedeným velkým střediskům jako Špindlerův Mlýn či Harrachov, ho ani ve snu nenapadlo. Dnes má plány do jisté míry podobné. „Chceme zkvalitňovat služby, rozšiřovat nabídku aktivit tak, aby k nám lidé nejezdili ‚jen‘ na víkendové lyžování nebo na týden v zimě. Chceme, aby se častěji vraceli i v létě. Problémem pohraničního regionu je sezónnost pracovních nabídek. Pokud prodloužíme zimní i letní sezónu a nabídneme lidem zajímavý program pro aktivní vyžití, budeme schopni zaměstnat více lidí celoročně,“ prozrazuje Richard Kirnig.
Už dnes je vidět, že SkiResort Černá hora – Pec má pozitivní dopad i na další služby, jako jsou restaurace, ubytování, půjčovny sportovního vybavení, lyžařské školy, outdoorové aktivity, ale třeba i pekárny nebo prádelny. Dá se říct, že v sekundárních službách je na aktivity SkiResortu navázáno až 3000 pracovních míst v regionu. „Abychom byli schopni obstát v dlouhodobé konkurenci, musíme nabídnout komplexní spojení areálů SkiResortu prostřednictvím dvou propojovacích lanovek mezi Černou horou a Černým Dolem a Černou horou a Pecí pod Sněžkou. To vše by mělo být doplněno autobusovou dopravou z údolí na elektrický či plynový pohon. Tak aby mezi areály lidé nemuseli přejíždět autem, ale mohli využít prostředky, které budou šetrnější k přírodě. Další rozvoj tedy bude namířen směrem ke zkvalitnění nabídky doprovodných služeb, které zpříjemní pobyt návštěvníkům ve SkiResortu,“ uzavírá Richard Kirnig.
