Pokud se stát rozhodne podpořit nějakou oblast hospodářství, nebo určitý typ subjektů či projektů, má de facto dvě cesty, jak to může udělat – dotacemi nebo finančními nástroji. Dotace, podobně jako finanční nástroje nabízejí prostředky z veřejných rozpočtů. Ty se však do systému nenavrací, ale jednorázově se spotřebují. Jejich smyslem je za jisté míry spoluúčasti příjemce snížit cenu realizovaného projektu v případě, že se jedná o veřejný zájem. Dotacemi je proto vhodné podporovat takové typy projektů, které z podstaty své povahy negenerují zisk.
Finanční nástroje oproti tomu nabízejí návratnou formu podpory, to znamená, že prostředky na ně alokované se po čase vrátí do systému a mohou být znovu využity na profinancování dalších projektů. Díky tomu například německá rozvojová banka KfW či rakouská AWS ještě dnes hospodaří s prostředky z Marshallova plánu, které po druhé světové válce získaly od Spojených států jako pomoc k hospodářské obnově.
Podpora ve formě finančních nástrojů se používá zejména u projektů, které dříve či později začnou generovat stabilní cash flow. Jedině tak totiž může být zajištěna návratnost zdrojů. Národní rozvojové banky jednotlivých zemí se staví do pozice partnera komerčních bank či jiných finančních institucí a doplňují jejich nabídku. Proto se podpora ve formě finančních nástrojů nejčastěji používá u takových projektů, které běžné banky vnímají jako rizikové investice.
V případě podnikatelských subjektů se může jednat zejména o financování začínajících či malých podnikatelů, sociálních podniků, podnikatelů v malých obcích, financování projektů z oblasti vědy a výzkumu apod. V případě municipalit jsou to zejména projekty malých obcí, které mají nižší rozpočty a hůře tak dosahují na běžné úvěry či dotace, nebo investičně náročnější projekty, jako třeba výstavba dálnic, obchvatů měst, univerzitní kampusů, modernizace a rozšiřování nemocnic a sociálních služeb, dostupné bydlení, budování chytré městské infrastruktury v rámci smart cities apod.
Národní rozvojové banky někdy ale financují i projekty, které by trh byl schopen zafinancovat sám. To se děje u takových typů projektů, jež jsou pro ekonomiku dané země klíčové, a stát chce urychlit jejich realizaci, a proto touto cestou usnadní danému subjektu cestu k finančním zdrojům. V případě České republiky jsou to v současné době infrastrukturní projekty různého charakteru od cyklostezek, místních silnic, parkovacích domů, systémů řízení dopravy, přes domovy pro seniory, výstavbu a rekonstrukci čistíren odpadních vod, budování komunitních center až po obnovu vozového parku dopravních podniků, výstavbu sportovních či kulturních areálů a hal apod.
Finanční nástroje přináší výhody i samotnému příjemci podpory. Představují totiž stabilní a dlouhodobou formu podpory. Nejen kraj, město či obec, ale také podnikatel ji získává přesně v okamžiku, kdy ji potřebuje, a na jaký účel ji potřebuje. Její získání je navíc rychlé, zpravidla v řádu několika dnů až týdnů, a administrativně nenáročné. Nemusí tedy vymýšlet či přizpůsobovat projekt podmínkám dotačního programu. Může si připravit projekt dle svých potřeb a na něj získat zvýhodněné financování. Využití podpory ve formě finančního nástroje také znamená jen minimální zatížení rozpočtu. Úvěrové sazby bývají nižší, než jsou běžné komerční sazby na trhu, a zároveň s poskytnutím úvěru či jeho předčasným splacením nejsou spojeny žádné poplatky.
Pokud se však municipalita rozhodne využít na svůj projekt dotační formu podpory, může za předem vydefinovaných podmínek čerpat finanční nástroj v kombinaci s ní. Tím získá vysokou míru flexibility a nejnižší možné náklady financování.
Využití podpory ve formě finančních nástrojů může také municipalitě přinést zapojení soukromých zdrojů do projektu, a tím pádem ve velké míře ulevit obecnímu rozpočtu a zbytečně neodkládat realizaci dané investice. To se děje zejména u velkých a investičně náročných infrastrukturních projektů typu výstavby dálnice, rozvoji železnice, obnově vozového parku, výstavbě sportovních či kulturních arén, dostupného bydlení, modernizace nemocnic, projektů z oblasti vzdělávání, energetiky apod. Národní rozvojová banka takovýto projekt financuje společně s běžnou bankou či konsorciem bank a municipalitě, případně realizátorovi stavby (u tzv. PPP projektů) je například poskytnuto tzv. juniorní financování. U tohoto typu financování dlužník hradí nejprve tzv. seniorní úvěr, tj. úvěr běžné bance, a až poté tzv. juniorní úvěr, tj. úvěr národní rozvojové bance. Skutečnost, že do financování takového infrastrukturního projektu vstoupí národní rozvojová banka, tedy snižuje riziko běžných bank, což může přispět ke zlevnění zdrojů, nebo vůbec tyto zdroje zpřístupnit a projekt realizovat.
NRB v souladu se svou dlouhodobou strategií zaměřenou mimo jiné i na udržitelný rozvoj českých regionů a municipalit v loňském roce rozšířila svou nabídku pro veřejný sektor. Vedle samotného financování mu nabízí také specializované poradenství právě pro realizaci veřejných projektů. Pokud tedy některý z veřejných zadavatelů plánuje realizovat jakýkoliv infrastrukturní projekt, je vhodné se na banku obrátit a požádat o konzultaci či nabídku. NRB dokáže předložený projekt posoudit z hlediska připravenosti, finanční návratnosti, pomoci s jeho přípravou, doporučit nejvhodnější model financování a případně zajistit úvěrové prostředky.
